Tématem ženy v islámu a otázkami genderové rovnosti v muslimském světě jsem se věnovala v článku Problematika zahalování v islámu. Hidžáb jako výraz segregace, emancipace i politické strategie. 

Článek se opírá o tvrzení íránské antropoložky Ziby Mir-Hosseini, že hidžáb jako metafora na sebe bere řadu odstínů a díky své moci může vykonávat různé funkce v muslimské společnosti. Ne všechny tyto odstíny jsou české společnosti známé, a tudíž se diskuse o hidžábu v českém prostředí omezuje pouze na jednostranné hodnocení tohoto kusu oblečení jako výrazu podmanění si muslimské ženy. To, že o hidžábu a jeho funkcích lze diskutovat celé hodiny, dokládají texty akademiček jako je Lila Abu-Lughod, Leila Ahmed, Fatima Mernissi a další. Podle marocké socioložky Mernissi není role hidžábu jednoznačná ani pro samotnou muslimskou společnost, která si v moderní době v rámci hledání sama sebe vytváří svůj image i v souvislosti s přehodnocováním svého vztahu k ženské cudnonsti. Není proto divu, že dnešní muslimské ženy v hidžábu svojí identitu nalézají i ztrácí, hidžáb po letech evropského oblékání nasazují, nebo také odkládají.